Jaké bylo téma vaší liberecké výstavy?
Výstava fotografií byla zaměřena na lidi na Ukrajině, kteří trpí nemocí AIDS. Na Ukrajině je situace s AIDS nejhorší v celé Evropě, HIV pozitivních je tam deset procent lidí. Jezdil jsem tam během roku opakovaně, celkem jsem tam byl pětkrát, a když jsem viděl, v jak nelidských podmínkách tam tihle lidé dožívají, uvědomil jsem si, že chci udělat ještě něco víc než fotoreportáž. Chtěl jsem těm lidem pomoct. Narozdíl od vyspělejších zemí lidé na Ukrajině nemají peníze na potřebné léky, které jsou dnes běžně dostupné, a žijí tak daleko kratší dobu, než by mohli. Proto se kromě pořizování fotografií, které by měly mít preventivní účinek, snažím pro tyto lidi vybrat nějaké peníze. Kdokoliv by chtěl pomoct, není nic jednoduššího, než poslat dárcovskou SMS zprávu ve formě DMS CHCIZIT na číslo 87777. Veškeré informace o tomto kontě jsou dostupné na mých webových stránkách www.sibik.cz.

Avizoval jste, že tato výstava je jen malou ukázkou před vaší velkou expozicí v Liberci.
Ano, tahle moje výstava byla jen během vernisáže jakýmsi doplňkem expozice, která tu bude vystavena až do 31. března. Obsáhlejší a dlouhodobější výstava mých fotografií tu bude k vidění od 8. dubna. Expozice ponese název "Chci ještě žít!". Na minivýstavě, která tu proběhla, mohli návštěvníci vidět jen malé fotografie, na velkou výstavu se chystám přivézt velké formáty.

Jaké události jste měl možnost zachytit v posledních měsících?
Z poslední doby můžu jmenovat účast na pohřbu Jásira Arafata v Ramaláhu, byl jsem u nepokojů, které vypukly na Ukrajině kvůli zfalšovaným volbám a na Srí Lance jsem fotografoval následky ničivé vlny tsunami.

Fotografovat reportáže do krizových oblastí jezdíte už od roku 1985 a od té doby jste toho už procestoval opravdu hodně. Jak na vás doléhá přímá konfrontace s katastrofami, válkami a lidským utrpením?
Na každého to působí negativně, to je pochopitelné. I na mě. Ale právě díky této konfrontaci, kdy mám možnost vidět, jak žijí lidé v jiných koutech světa, si uvědomuji, jak dobře si žijeme my a jak nepodstatné jsou naše problémy ve srovnání s těmi, které řeší lidé v krizových zemích. V těchto oblastech lidé denně přicházejí o své nejbližší, o svůj majetek a bojují o pouhé přežití. Pro mě je hrozně důležité tuto práci dělat, jezdit do problematických oblastí a fotit reportáže. Nejen já, ale i ti, kteří mi v reakci na moji práci píšou, jsou přesvědčeni, že má smysl tyhle věci zbytku světa ukazovat.

Vydal jste rovněž dvě úspěšné fotografické knihy. Připravujete další publikaci?
V současné době jsem na ní začal pracovat. Chci vybrat několik nejsilnějších, řekněme nadčasových fotografií z deseti míst světa, kde jsem zachytil nejdramatičtější události a od nich by se kniha měla odvíjet. Chci lidem ukázat problematiku, která ve světě je.

Převzato z deníku Liberecký den (10/03/2005)